Příbramský rodák, básník, překladatel a diplomat spatřil světlo světa 3. září 1878 v budově dnešního hostince Sebastopol v rodině příbramského úředníka Otakara Jelínka. Malý Hanuš navštěvoval zdejší obecnou školu a v letech 1888-89 reálné gymnázium, kde měl mj. za spolužáky Karla Tomana, Arne Dvořáka, Karla Sezimu či Lothara Suchého. V roce 1896 nastoupil studia na filozofické fakultě v Praze, kde studoval němčinu, češtinu a francouzštinu. V zimních semestrech studoval jako stipendista na Sorbonně a Collége de France v Paříži. Tam se podrobně seznámil s francouzskou literaturou a hlavně poezií. V roce 1902 založil s Víktorem Dykem a Jaroslavem Kamperem Kruh českých spisovatelů. V roce 1905 se oženil s dcerou Aloise Jiráska Boženou, která byla malířkou. Po první světové válce se jako člen zahraniční komise Národního výboru zúčastnil v Paříži mírových jednání. Byl pověřen řízením ČTK ve Francii a díky svým zahraničním stykům pracoval jako úředník ministerstva zahraničí a jako redaktor časopisu Lumír. Do důchodu odešel v roce 1931 a věnoval se především své literární a překladatelské práci. Přeložil Zpěvy sladké Francie, z češtiny do francouzštiny přeložil díla Karla Hynka Máchy, Františka Halase a Karla Čapka. V posledních letech života téměř oslepl a své memoáry „Zahučaly lesy” musel diktovat. Zemřel 27. dubna 1944 v Praze a byl pochován na Slavíně v Praze na Vyšehradě.
