KNIHOVNA JANA DRDY PŘÍBRAM

Knihovna je pověřena výkonem regionálních funkcí.

ON-LINE KATALOG PRODLOUŽENÍ VÝPŮJČKY PŘIPRAVUJEME prodeti1 PRO KNIHOVNY

Vánoční zvyky, obyčeje a pověry ze staré Příbrami

1SVNení tomu dávno, kdy jsme v dětských letech stávali u krámků a bud, rozestavěných na příbramském náměstí od lékárny až k Pražské ulici a se zájmem prohlíželi různé figurky daráků, hotové jesličky, betlímky a podobné výrobky zdejších řezbářů-umělců. Pozornost naší zaujaly hrady, zámky a brány jesličkového města, blyštící se průsvitnými papírky, bronzem a zrcadélky. Jesličkový pastýř stoupal u nás v ceně podle délky trouby, na níž vytruboval.

A když o Štědrém večeru přišel ponocný, aby v chodbě domu zatroubil a přál veselých Vánoc, nedali jsme se odbýti a donutili jsme jej, aby do našich jesliček, chvojím a mechem zdobených, zatroubil. Teprve po odtroubení usídlila se v jeslích vánoční poezie, zvýšená kouřem vonících františků a rozlila se po pokojíku v němž všude převládala vonná zeleň jedlová.
Druhou nezbytností vánoční a velikou naší radostí byly ryby. Nemívali jich řezníci v krámech jako dnes, nýbrž nepřehledná řada necek a van hostila tyto němé, nám tak milé tvory na prostranství od hotelu Buchar až po hotel Šplíchal. Hejla na nose, uši jako krev, boty promočené, prsty jako rampouchy nebyly překážkou, abychom vytrvale stáli u ryb a časem srdnatě sáhli na dodělávající štiku a chlubili se tímto udatenstvím.

Obrázek 2

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Velká starost byla, když se konaly přípravy k pečení vánoček. Loupání mandlí a přebírání hrozinek bylo přirozeně naší prací, což ovšem se neobešlo bez častého napomínání "aby něco zbylo do vánoček". Vážné pak byly porady, kdo půjde s maminkou k pekaři, aby jí nesl rozkvedlané vajíčko s mašlovačkou. Chvíle vzrušení nastala, když odešla matka pro upečené vánočky, neboť spálí-li pekař vánočku - smrt do roka je jistá...
O Štědrém dni bylo vždy dosti práce a příprav k štedrovečerní večeři. Oběd byl velmi jednoduchý, půst nutný, abychom viděli zlaté prasátko. O večeři bylo vše ve svátečním rouše. Svíceno bylo na památné lampě, která beztoho jen jednou v roce zahřála se vlastním teplem. Na bíle prostřeném stole stála vázička s větvičkami jmelí, jedlí a kvetoucích třešní - Barborek. Od kamen zaváněla purpura. Po vzpomínkách na zemřelé a příbuzné - při záři jesliček - započala večeře. Pod talíři zaleskly se peníze, aby se doma držely celý rok.
Po rybí polévce dána na stůl ryba na černo, potom smažená, později muzika (sušená uvařené hrušky a švestky), ovoce a další dobroty. Konečně přišla na řadu nejkrásnější chvíle u vánočního stromku. Koledníci za zpěvu pěkných i méně pěkných koled se střídali po celý večer. Že bylo hráno domino, dáma, loterie a Černý Petr, aby děti vydržely do půlnoční, netřeba podotýkati. O půlnoční zpívány a hrány dudácké, při nichž zvláště klarinet, hoboe a fagot výborného hudebníka p. Klímy se dětem líbily.
Porůznu se věřilo, že není dobře zasednout k večeři, je-li lichý počet stolovníků; tu prý někdo z domácích do roka zemře. K večeři býval pozván i dráteník, jen aby se docílilo sudého čísla. Také jsme slýchali, že někde dávali pod talíře kousek hřebínku, chleba, uzlíček a kousek hlíny. Hřeben znamenal bídu, chléb blahobyt, uzlík manželství, hlína smrt. Každý si vybral talíř a podle nalezeného odhadoval svůj osud. Na venkově rozkrájela hospodyně po večeři jablko na tolik dílů, kolik bylo stolovníků a každému podala kousek, aby se za rok zase sešli. Drvoštěpové v okolí Lázu šlapávali na sekeru, aby je v lese nohy nebolely.
Dospělejší děvčata třásla plotem, jinde bezem a za různých průpovídek čekala, odkud zaštěká pes, neb v tu stranu prý se provdají. Házívaly též střevícem přes hlavu a když ukáže špička ven z domu, v tu stranu se budou vdávat.
U Kohoutů v podlesském mlýně vyprávěli, že pan otec ukrojil vždy skrojek chleba a skrojek vánočky. Do skrojků zapíchl po noži a uložil na hambalka. Byl-li nůž ve chlebě dříve rezavý, urodilo se příštího roku více žita. Zrezavěl-li dřív nůž ve vánočce, bylo více pšenice.

a044

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Také někde stříhávali z papíru tolik kousků, kolik bylo osob u stolu. Každý napsal své jméno na papírek. Papírky byly dány na vodu. Komu se papírek nejdříve potopil, ten prý první půjde z domova. Komu zůstal nejdéle na vodě, ten zůstane nejdéle u rodičů. Dívky - nevěsty - házely po sobě ovsem. Kolik ovsíků se udrželo na šatech, tolik jednou budou mít dětí. Hořící svíčky se též dávaly pod sklenice. Komu nejdříve uhasla, ten nejdříve zemře. Dospělé dívky navštěvovaly známé a byla-li jim nabídnuta k ochutnání vánočka, schovaly si kousek. Která dívka první měla od různých známých devět kousků vánoček, ta se první vdala.
Prostřední svátek byl vždy dnem koledy. Za dveřmi slýchali jsme koledníky: Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně...

a045

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Na Silvestra bylo loučení se starým rokem. O silvestrovské půlnoci přáno: Zdraví štěstí a spokojenost v novém roce. Na nový rok se vařívala čočka a vepřový rypáček, to aby se štěstí drželo v domě po celý rok. Stará podkova, visící nade dveřmi, byla nově ověnčena modrou stuhou. Známí posílali si lístky se zelenými čtyřlístky, růžovými prasátky či stříbrnými podkovami a to vše - pro štěstí. Ve zdraví po novém roce ve stříbrném městě zase na shledanou!
Ze vzpomínek K. Valty.

fotogalerie3 informacni3 odkazy3 eknihy3 vydaneknihy3